Neverím

Tříkrálové nápisy na dveřích. Zvyk, kterému málokdo rozumí. Co znamená, když se věci světí? Kde je hranice mezi symbolem a magií? Co když Tři králové nikdy neexistovali? A co když na tom vůbec nezáleží?

„Mnohé věci jsou pro věřící tabu a nemluví o nich. Takto nepřežijete,“ kritizuje v novoročním Neverím Martina. „Oba jsme ve svých společnostech kuriozity,“ dodává Jan.

Běžme do háje s obranou naší kultury a našich hodnot před vlivy zvenčí. Nejde o hodnoty, ale o život.
Svatá rodina, náš ideál, vzor tradiční rodiny. V prvním audiovizuálním dílu podcastu Neverím ateistka Martina a kněz Jan otevírají další rozměr tohoto dávného příběhu i to, jak se vztahuje k dnešku. Svatá rodina politicky pronásledovaná šíleným králem Herodem, který neváhal vyvraždit své syny i svou manželku, aby ho náhodou nepřipravili o moc. Neváhal vyvraždit ani děti v městečku Betlémě jen kvůli nějaké dávné babské povídačce o zrozeném králi. Svatá rodina migrantů do Egypta a po letech zase zpět. Papež Lev nedávno řekl, že směr misií se obrátil. Ti potřební přicházejí sem k nám do Evropy a je nutné se o ně postarat. Betlém není pohádka o nedostižných ideálech, ale taky docela aktuální příběh uprchlíků před režimem, který vraždil děti.

Co je podstatou tradiční rodiny? Ateistka a kněz spolu čtou příběh Marie, Josefa a Ježíše tak, jak byl před dvěma tisíci lety napsán.
Svatá rodina, náš ideál. Tak to vnímají nejen křesťané, ale i mnozí zastánci tradičních hodnot. Jenže jaký je to ideál? Svatá rodina emancipované Marie, svobodné matky, která Josefa postavila před hotovou věc. Svatá rodina Josefa, který se přes pochybnosti postaral o ženu a dítě, které nenaplánoval. Svatá rodina Boha, který si s Josefem v otcovství nekonkuroval. Svatá rodina Ježíše, který o tom v té době netušil vůbec nic. Protože byl prostě malé děcko. Tento díl podcastu Neverím se inspiruje rodinou z nejtradičnějších a otevírá téma manželství, které stojí na rovnocenném vztahu dvou partnerů, a rodičovství, které není podmíněno biologií, ale odpovědností a respektem.

Nový díl podcastu Neverím se noří do adventních pověr o strigách, ale hlavně do historického strachu, který byl a je neviditelnou roznětkou násilí.

Ne pro každého je Advent časem světla a radosti. V kontrastu k době se může cítit o to víc osamělý, bolavý, nepochopený. Co takovému člověku nabídnout? Naději bez iluzí. Prostou blízkost bez řečí.

Čas, kdy světla ubývá, otevírá otázku, co nás vlastně drží nad vodou. Advent a Vánoce nejsou pohádka, ale rituál tematizující zkušenost tmy, čekání a naděje ve zraňujícím světě.

Za komunistů byli věřící v první linii odporu. Bojovali za svobodu vyznání. Dnes ji jiným spíš upírají. Kam se poděla jejich svobodomyslnost, která kdysi vypískala mocné?

Romantik, vizionář, rebel. Ľudovít Štúr jako člověk, ne jako socha. O jeho víře v jazyk, ve Slováky, o touze po smyslu. A o tom, co zůstalo z jeho snů. O pochybnostech a síle slova.

„Budil jsem se hrůzou, že vedle mě vybuchne atomová bomba.“ O dětství v časech ideologie, která učila věřit a bát se. „Lampionové průvody byly krásné, dokud jsme nevěděli, proč je vlastně slavíme.“